Stari Bar - Biela Skala
Ze Starého Baru
Asi nejsnazší cesta do hor začíná u konce opevnění nad bránou do Starého Baru, tam kde se do opevnění (tvrdavy) vstupuje. Dovede vás sem i značená asi 2 km dlouhá cesta z nádraží v Baru. Je zde rozcestník a cesta dál vede prostě uličkou mezi domy stále vzhůru, kde se za nimi jen nakrátko změní na přírodní, ale už po asi 300 m se stane díky betonovým pruhům snadno schůdnou i bez turistické obuvi. Kousek za městskou vodárnou podcházíme impozantní převislý útes, spod kterého je vodovodem dnes, ale i v historii akvaduktem, do města přiváděna pitná voda. Za skálou sestoupíme ke starému mostu Menke přes rokli, a je zde i další rozcestník. U cesty najdeme i přístupný pramen, kde lze doplnit zásobu dobré studené vody na další cestu. Na Bijelu skalu je uvedena vzdálenost už jen 5 km a 2 h odpovídající čas, lze to tedy dobře zvládnout i s návratem zpět. Přes most vpravo tu vede jakási stará stezka se schody strmě šikmo vzhůru, která by možná stála za podrobnější průzkum její schůdnosti, kam že vede, možná že i někam blíž k Rumije. Naše značená a pohodlná cesta pak dál už pouze stoupá vzhůru v serpentinách vhodných tak na krátké a silné auto, ne však nutně terénní. Hned za mostem si lze vlevo ještě povšimnout protržené hráze postavené proti přívalovým srážkám. V okolí cesty lze občas rozeznat ošetřované pozemky s domky, taková trochu chatová oblast místních obyvatel, zcela nahoře s trvalejším osídlením nazývaná Turčini. Po této cestě vystoupáme až na křižovatku se silničkou vedoucí ze Sustaše (předměstí Baru), kde se proto můžeme vlevo dolů vrátit snadno zpět do Baru, nebo vpravo pokračovat úzkou asfaltkou pod skalní stěnou dál do hor. Po asi 1,5 km dojdeme do sedla Baltina, kde vlevo dole vidíme osadu Tudemili s minaretem, ale také cestu odbočující vlevo, která vede dál přes sedlo Bijela skala (903 m), historicky využívaný přechod na obydlené severní úbočí hor, například do vesnice Pinčiči, kam vede už i silnička od Virpazaru a lze sejít i dál ke Skadarskému jezeru, nebo pokračovat k sedlu Sutorman po značené cestě transversály. Odtud by byl však velmi obtížný návrat, bez domluvené přepravy, zpět do Baru. Do sedla Bijela skala a zpět je to ale cesta, kterou lze bez obav absolvovat i doporučit pro kohokoliv, kdo chce trochu poznat zdejší hory.
Samozřejmě lze pokračovat ještě dál, už jen po hrubě makadamové silničce, jít a stoupat až do sedla Dobri Do (1000 m), přímo pod nejvyšším vrcholem Rumija. Zde lze po značené stezce poměrně snadno, za asi 1,5 hodiny, vystoupat na vrchol této 1594 m vysoké hory a užít si tak širokého rozhledu na jak přímořskou, tak i vnitrozemskou část Černé Hory. Při dobré viditelnosti je vidět pohoří Prokletje, Komovi a další pohoří i v Albánii, je tu na obzoru vidět hor hodně. Výstup na Rumiju ze Starého Baru touto cestou tam a zpět, je časově, vzdáleností i převýšením o více než 1500 m náročný a vyžaduje už zkušeného horského chodce. Mě, nám se podařilo díky přátelům dojet terénním autem až do zmíněného sedla přímo pod Rumiju a výstup se sestupem pak byl snadný a bez problémů. Neměli jsme však štěstí na počasí, na vrcholu silně foukalo a byl celý v mracích, jen s krátkými výhledy ke Skadarskému jezeru a k pobřeží u Baru. Na samém vrcholu je miniaturní pravoslavný kostelík a vrcholová kniha. K vrcholu se pojí tradice, že sem každoročně vystupují současně pravoslavný pop a islámský mula, a uzavírají tu tradiční smír těchto dvou hlavních náboženství pro další rok. Zatím se zdá, že to Černé Hoře vychází a neklid mezi věřícími jsem žádný nezaznamenal. Při sestupu nelze přehlédnout těsně za sedlem Dobri Do nově postavený pravoslavný kostelík a ještě o kus dále v odbočce pod skalami je pak i pramen (izvor) ve skále, kde údajně probíhají i pravoslavné křty. Vesnička Velké Mikuliči dál v dolině je dobře rozpoznatelná podle malého minaretu uprostřed obce a v jejím širším okolí si místní obyvatelé staví i víkendové chaty či domky, protože v létě je zde příjemnější klima než dole v Baru. Značená transversála pokračuje stále dál do mělké doliny tímto směrem a pak opět stoupá přes sedlo za horou Lisinj-Loška, odkud pak definitivně už sestupuje do vesničky Lunje, kde v podstatě končí, a kam lze už také dojet i autem, lze ale jít pěšky ještě dál k albánským hranicím, po místních cestách a silnici.
