Kotor

 

Starobylé město (22000 obyvatel) s přístavem leží v závěru Kotorského zálivu (součást boky Kotorské) na úpatí pohoří Lovćen. V roce 1979 byl Kotor zapsán pro své mimořádné bohatství kulturních památek, především však pro svůj neporušený systém městského opevnění, na seznam světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Při zemětřesení v roce 1979 utrpěl Kotor, zejména jeho staré jádro, ohromné škody. Opravy trvaly řadu let.

Město má velmi starou námořní tradici. Kotor byl do roku 1918 druhou hlavní základnou válečného námořnictva Rakousko-Uherska (po Pule). V létě je v provozu trajektové spojení s Itálií.

Jadranská magistrála spojující Kotor s Budvou vede tunelem proraženým v kopci Vrmac.

Nejstarší zprávy uvádějí jako zakladatele zdejší osady Akurion řecké přistěhovalce. Řeky pak vystřídali Římané, za nichž se město nazývalo Acruvium, po nich následovali Byzantinci a Slované. O tuto velmi dobře spravovanou autonomní obec usilovali různí vládci, včetně uherských králů, ale až Benátčané se města zmocnili na více než 300 let a podrobili je svým zájmům (mezi léty 1420 až 1777). Po Napoleonovi zde vládli Rakušané, a to až do roku 1918, kdy se Černá Hora stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Království Jugoslávie. Pak měl Kotor stejný osud jako celá Černá Hora.

Kotor byl od 15. stol. nejen bohatým městem mořeplavby a obchodu, ale i umění a řemesel. Byla tu proslulá malířská škola, vzdělávali se tu významní stavitelé působící i v sousedních zemích. Velkého mistrovství dosáhli také kotorští zlatníci. Býval podobně jako chorvatský Dubrovník velmi pokrokovým městem v oblasti zdravotní a sociální péče o své občany: měl lazaret, záchytnou hygienickou stanici, lékárnu, nalezinec, sirotčinec, bylo postaráno i o staré a invalidní občany. Kotor představuje prototyp nevelkého přímořského pozdně středověkého dobře opevněného města s dochovaným starým jádrem. Starý Kotor zaujímá nevelký prostor ve tvaru trojúhelníku, sevřený hradbami v délce 5 km, které šplhají k pevnosti sv. Jana (Sveti Ivan) až do výše 260 m a jsou vysoké až 20 m a silné až 15 m. K pevnosti, z níž je nádherný výhled na město i boku, vede z města od Jižní brány nejprve průchod - zaklenutá branka v blízkosti kostela Kolegiata, resp. od paláce Grbonja (původně v něm byla nejstarší kotorská lékárna ze 14. stol.), a pak se stoupá po schodech kolem Mariánského kostela Gospa od Zdravlja.

Původní opevnění pochází z 9. stol., opevnění v dnešní podobě vybudovali v 15. stol. Benátčané, kteří je v dalších staletích zpevňovali. Jejich součástí jsou tři brány: Mořská brána (Vrata od mora), Říční brána (Vrata na rijeku, zvaná též Severní brána, Sjeverna vrata) a Jižní brána (Južna vrata). U jižní brány je vstup na městské hradby. Hradby mohly vydržet i několikaměsíční obléhání. Kotor však nebyl, stejně jako nedaleký Perast, nikdy dobyt. Pevnostní systém se plně zachoval a je mimořádně cennou památkou.

Nejkrásnější a největší náměstí v historickém Kotoru je Náměstí zbraní (Trg od oružja) s několika pozoruhodnými budovami: hodinovou věží ze 17. stol., renesančním palácem benátského místodržícího a dalšími. Zajímavé je i malé historické Moučné náměstí (Trg od brašna) s barokními paláci, ale dominantu Kotoru a největší památku představuje katedrála sv. Tryfóna (Sveti Tripun), patrona města, mučedníka, který jako mladík zahynul ve Frýgii za Deciova pronásledování křesťanů. Jeho ostatky koupila kotorská obec v 9. stol. od Benátčanů, kteří obchodovali i s kostmi mučedníků. Tato nádherná románská stavba z 12. stol., byla sice citelně poškozena při několika zemětřeseních, ale byla opravena a postaveny nové renesanční věže.

Z kostelů v Kotoru stojí za pozornost  malý románský kostelík sv. Lukáše (Sveti Luka) z 12. stol. s cennou gotickou freskou a velkým počtem hodnotných ikon. Kostel sloužil až do roku 1812 katolíkům i pravoslavným. Po poškození zemětřesením mu byla vrácena původní románská podoba. Další z pozoruhodných kostelů je Kolegiata (Kolegijata, též Koledjata), rovněž v románském slohu, ze začátku 13. stol. Milovníci gotických fresek je mohou obdivovat v kostele sv. Michala (Sveti Mihajlo) z 12. stol. Je v něm umístěna i část městského lapidária.

K významným památkám Kotoru patří i domy bohatých mořeplavců a loďařů, např. rodiny Dragů, nesoucí prvky gotického, renesančního i barokního slohu, palác Grgurinů, Bizantiů, Beskućů, Pimů a dalších.