v Baru vystavená malá lokomotiva s vagonky. Vlak dnes už samozřejmě také projíždí dlouhým tunelem Sozina, nazvaným podle osady nad ním. Po této staré silnici sporadicky jezdí stále auta a s trochou opatrnosti lze proto do tohoto sedla vyjet běžným autem, možná i taxíkem či půjčeným autem. Také pro cyklisty by toto 15 km stoupání o 800 m s obou stran pohoří, mohla být zajímavá výzva. 

V širokém sedle lze snadno zaparkovat a zde jsou na výběr tři možné cesty, podle místního rozcestníku. Prochází tudy transversála PPT, na východ k Bijele skale (6 h, 15,1 km) a dál k Rumije a až do Lunje, na severozápad pak přes Popov Do (3 h, 7,7 km), Tri Roga (5,15 h, 13,3 km) stále dál, asi ještě 200 km pobřežními horami, až do masivu hory Orjen 1893 m nad Hercegem Novi. My jsme si vybrali třetí možnost, značený výstup na výraznou horu Vrsutu 1183 m (1,5 h, 3 km), protože cestu s námi absolvovala i malá turistka jen 5 a půl let stará.

Cesta je hrubě kamenitá, ale stoupá relativně mírně s krásnými výhledy na okolní hory i moře, včetně pasoucích se koní na vrcholových loukách. Výstup mohu doporučit, odměnou je skutečně nádherný výhled, nejen z plochého vrcholu, do širokého okolí, na masiv Rumije a Lisinj na jihu, na severovýchodě i na část Skadarského jezera a hory černohorského vnitrozemí včetně na severu známého vrcholu Lovčenu ve stejnojmenném Národním parku i s památníkem na jeho vrcholu a také sousedního vyššího vrcholu Štirovnik (1748 m) s rozeznatelným TV vysílačem. Pohoří Lovčen se tyčí nad dnes už historickým hlavním městem Černé Hory Cetinje a na druhé straně pak strmě spadá do Kotoru ve stejnojmenném fjordu či boce. Také výhled z Vrsuty na celé pobřeží od Baru až někam k Petrovaci a Budvě určitě stojí za tento výstup.

Po návratu do sedla budete určitě ještě plni sil, tak jako my, a můžete se proto vydat po pohodlné cestě například směrem k Bijele skale, ta je však dost daleko (15 km). Přímo nad sedlem jsou také zbytky strážního hradu Tvrdoč, kam lze krátce (5 minut) a snadno značenou stezkou vystoupit. Při návratu do Baru lze ještě asi po 1,5 km jízdy odbočit krátce, asi 300 m vlevo k portálu starého, téměř 2 km dlouhého tunelu a třeba i zkusit jít tak dlouho temnotou, až zahlednete světlo na jeho konci, nad údolím svažujícím se k Virpazaru, kde tehdejší úzkokolejka končila a dál pokračoval už vlak s evropským rozchodem. Podle stop stále jsou zde dobrodruzi, kteří auty tunelem projíždí, ale pro tento případ jsou zde ve stěnách občas bezpečnostní výklenky, kam lze případnému autu (dříve vlaku) ustoupit. Rozhodně si myslím, že sedlo Sutorman za návštěvu stojí a určitě, bude-li příležitost, tak se sem vrátím a k Popov Do či Tri Roga, nebo i na Bijelu skalu na druhé straně určitě půjdu. Projít si ale celou PPT (planinarska primorska transverzala) zůstane ale asi mým nesplnitelným snem, uvidíme co mi další roky umožní ještě zdolat. K delším trasám v horách se zde vzhledem k vedru hodí jen jarní a podzimní měsíce.